Reporty _Reporty

Report z akce Bring Yr Earplugs, pátek 19. 5. 2006, Jazz Club LIBERTÉ, Český Těšín 

Surrealistický večírek s podivným názvem představil v pátečním Jazzu některé výhonky naší především indie, kytarové a post-punkové scény. Nutno podotknout, že tento večer přinesl i několik příjemných překvapení.

Do klubu dorážíme tentokrát trošku pozdě, protože někteří členové osádky čtyřkolého stroje, který jsem tentokrát řídil, měli dost času u pivka v nedaleké příjemné hospůdce s poetickým názvem U Mámy. Za pultem ovšem nestál žádný mateřský typ, nýbrž přiožralý číšník, který už byl asi lenivý i počítat, takže když se zeptal, jestli platíme první kolo dohromady, bral to zároveň i jako odpověď.

V Jazzu se již mezi tím připravila první kapela, kterou byli Long Silent Day, které jsem už, jestli se nemýlím, viděl psané na plakátech i coby L.S.D. Protože jsme viděli jen asi poslední tři songy, můžu jen říct, že šlo o kytarovku protkanou množstvím psychedelie a kytaristových hrátek s krabičkami, což maj richardi rádi. Kapela jinak hrála v klasickém trojčlenném obsazení, což dává šanci i příjemné syrovosti. Zpívající kajtrák by se jen propříště mohl trošku méně bát mikrofonu. Vím, že to před lidmi není snadné, ale prostě to tam do nich narvi naplno, jako ti to jde třeba po litříku vinka ve zkušebně! O tom přeci živé koncerty jsou.

Protože z nejrůznějších důvodů odpadly některé kapely, došlo pro některé možná k malému překvapení, když jako druzí naběhli k pódiu orlovští na rychlo povolaní crust punkeři Extrudovaný Výrobek. Těm navíc chyběl basák Jumper (ano, ten co mj. řve v John Ball), který se nyní potuluje po Praze, takže Extrudovaný Výrobek zahrál bez něj, pouze se dvěma kytarama, bicíma a zpívající dámou, se kterou řval také jeden z kytaristů Dan. "Bude to takový noise, no," komentoval Dan nepřítomnost basy před koncertem a on to i docela nosie byl. Musím se přiznat, že po poslechu dávnějšího dema jsem od kapely nečekal žádné zázraky. Extrudovaný Výrobek šel ale od oné doby asi hodně nahoru a slečna i kluci asi i hodně zkouší a makají. Ve výsledku tak zazněl ne zas tak špatný crust punk s angažovanými texty a drsným vokálem zpěvačky, která se do toho nestydí opřít a já doufám, že tahle kapela zůstane pilná a půjde ještě dál. Určitě bych jim to přál.

Protože jsem neviděl úplně vše, musím říct, že pro mě osobně byli hudebně nejzajímavější i nejlepší kapelou večera Garlands. Pánové vysmahli potemnělý, zároveň ale hodně energický a šlapající post-punk, postavený na základech toho nejlepšího, co tahle část kytarové scény začala tvořit především v Anglii někde na rozmezí sedmdesátých a osmdesátých let. V jednom, nebo dvou sonzích jsem slyšel i pozdrav jisté dnes již poněkud usedlejší partě Australanů, kteří přibližně ve stejné době uměli rozjet ještě řádně divokou Narozeninovou oslavu. Ovšem pozor. Garlands nejsou jen nějakou kopírkou a tuhle muziku se snaží podávat po svém. Zvuk klasické punkové sestavy se sólovým zpěvákem tak například zpestřuje i klarinet a na klucích vůbec bylo vidět, že jde o kapelu docela sehranou a šlapající. Příjemné, parádnické, potemnělé, hezké.

Kluky z další kapely večera, Tremolo, jsem už párkrát potkal na koncertech našich společných hudebních oblíbenců, je jsem ale ještě nikdy neviděl. O to více jsem se těšil. "Mám je moc rád a dokáží udělat opravdu peklo. Hrajou takový ten styl Sonic Youth a podobných," nalákal mě ještě před jejich vystoupením zvukař i barman Jazzu Jakub a já se těšil ještě víc. Ovšem jen do doby, kdy nazvučení basák a kytarista a zpěváci v jednom začali shánět bubeníka, kterým se nakonec ukázal být onen užralý punker, který už asi hodinu před byl ve stavu, kdy se v jedné chvíli doslova zřítil ze židle. Jendo, namrdat se takhle před koncertem své kapely není vůbec punk, který asi podle své vizáže, kožené popsané bundičky a nášivek vyznáváš. Punk je to možná v uvozovkách. Bez uvozovek je to obyčejný vyjeb kámošů z kapely a zahozené hodiny dřiny ve zkušebně ve chvíli, kdy je opravdu možnost toho, kvůli čemu to přeci všichni děláte, tedy zahrát si pro sebe i těch pár magorů, co ještě na underground chodí, parádní konzik. Z toho co jsem slyšel jinak usuzuji, že pokud na sobě celá kapela nepřestane pořádně makat, budeme mít jednou co do činění s důstojnou odpověď na onu partu newyorských hard core intelektuálů, o které mluvil zmíněný Jakub, Odpověď podanu ovšem poměrně syrově a osobitě, což maj mazlíci rádi taky. Nasvědčovala tomu očividná záliba v hraní si se zvuky, krabičkami i vazbami u obou kajtráků, kdy jeden z nich měnil kytaru za basu, i jejich snaha odehrát co nejdůstojněji set s ožralcem za bicíma.

Skvělou pověstí opředené Vincent Vega, kteří jestli jsem dobře pochopil, tuhle senaci i tak jak pořádali, jsem pak již žel nestihnul, protože někteří mňjaučci z osádky mnou řízeného vozu už byli opravdu neodbytní, bylo už po půlnoci a tak. Inu, řidič tvrdý chleba má, tak snad příště. Někdy příště se snad dočkáme v Těšíně, či okolí, i pokračování Bring Yr Earplugs, protože tohle bylo psáno jako vol. 1. Celkově šlo o příjemný večírek, kdy svůj prostor dostali (nebo dostal?) i mladí kreslíři surrealistického směru, jejichž výtvory visely na zdech klubu. Zda došlo i na přednes avizovaných básní, nebo závěrečný jam session už z výše psaných důvodů nemůžu potvrdit. Závěrečná pochvala tak bude protentokrát patřit i vychytané videoprojekci na baru během pauz mezi kapelami, kdy moh člověk shlédnout dokumenty, nebo záznamy koncertů kapelek jako třeba Lightning Bolt, či již zmíněných Sonic Youth. Díky pořadatelům a někdy příště snad i bez řidičských povinností čau.

/ richard /

převzato ze serveru czechcore.cz

Report z akce Vaječina 2005, sobota 18. 6. 2005, Frýdlant n. Ostr., Lubno - letiště

Víkend Když si chce člověk odpočinout, udělat si volný víkend, absolutně nic nedělat, prostě se válet doma, čučet na bednu, číst si apod., tak mu do toho většinou někdo nebo něco zasáhne a naruší chod celého dne. Tentokrát celého víkendu.

V sobotu chci zůstat doma, odpočinout si a nabrat sil na nadcházející Noc plnou hvězd. Samozřejmě, že člověk míní, Pán Bůh mění, u všech rohatých. :) Rumkovi sděluji, že nikam nejdu a přeji mu příjemný a zábavný bystřický Etno festival, ale opět se najde člověk, který mně skecne k něčemu, co jsem neměl v plánu — Jumper. S Raincoat 34 mají hrát na nějaké akci ve Frýdlantu a nemají se tam jak dostat. No, nehelfněte kamarádům v nouzi.

Vyzvedávám Jumpera (basák a backvocal v Raincoat 34, vocal v John Ball) a Pavlu (zpěvačka Raincoat 34) u těšínské Billy a jedeme pro zbytek sestavy k Jumperovi domů. Nakládáme nástroje, Raincoati si obstarávají nějaké pivka a nealko a už už vyrážíme do Frýdlantu. Cesta v pohodě. Myslel jsem, že je Frýdlant dál, ale chyba lávky. Je to snad ještě blíž než do Ostravy. Přijíždíme na místo určení a užíváme si výhledu. Akce je jednouduše pojmenovaná Vaječina 2005 a světe div se, vaječina se opravdu dělá. Bajfnul jsem si jednou do krajíce Honzy Franka a mohu kuchaříky pochválit, ale nepřechválím je, ok? :) Akce se koná venku na zahradě vlastníka domu, který stojí o pár metrů níž. Kolem dokola samá zeleň, louky a Beskydské vrchy pnoucí se vzhůru k nebesům. Vidím Lysou horu i Radhošť. Nááádhera!!!! Kousíček stranou je menší hospůdka, takže k vaječině si můžete posrkávat pivečko nebo v mém případě kofolu nebo minerálku a sedíc na rozložené karimatce, abychom si nezašpinili zadky posloucháme produkci účastnících se kapel. Fakt pohoda. Něco mezi festivalovou náladou a návštěvou tetičky při posedu pod třešní či švestkou. :)

Většinu kapel neznám. Nedozvím se ani jejich názvy, protože moje poněkud línější huba není schopná vypáčit z přítomných ani Ň. První kapela hraje většinou covery od Pearl Jam. Mají sympatickou zpěvačku s docela milým hlasem. Dobře se to poslouchá. Kazí to jen občasné chyby, které však byly přítomné u každé vystupující kapely. Druhé pankáče taky neznám a ani mi to nevadí. Opět jsem se ovšem nenudil. Někdy mi připadá, že si to snad ani nechci připustit. :) Následuje nějaká metalová squadra, která nakopává svoji show předělávkou snad nejznámějšího songu Sepultury "Roots Bloody Roots". S originálním provedením Maxí tlupy nechci srovnávat. To by bylo rouhání. Kromě zmíňované skladby zazněla ještě sepultuří "Refuse/Resist" a pár vlastních skladeb. S touto kapelou se dostáváme k pozoruhodnému jevu, který už sice dnes není až takovou nečekanou zvláštností, a to k "rozsortování" posluchačů. Můžete zde spatřit lidi různorodých stylů. Hard core´isty, alkopunkery, diy pankáče, metalisty, hipíky, dokonce jednoho anti fašos skina s vojenskou helmou na hlavě i normální image neřešící lidičky. Tyhle žánrově nevyhraněné akce mi osobně hodně sedí. Dalšími pány na holení byli (poprvé přicházím s názvem kapely) GARLANDS. Pro mně společně s následujícími RAINCOAT 34 dva vrcholy (spíš vrcholky) večera. Garlands jsou z Frýdlantu nad Ostravicí a hrajou zajímavý alternativní rock v klasickém složení (kytara, basa, bicí, zpěv) kořeněný klarinetem. Má to gotickou náladu osmdesátkových new wave kapel jako Joy Division nebo New Order. Zpěvák mi barvou hlasu a frázováním připomíná vzdáleně Lou Fanánka z Tří sester a když se přidají klarinetové vyhrávky, dostává produkce Garlands až "Už jsme doma" podobu. Zajímavá kapela. Doporučuji shlídnout. Následující Raincoat 34 byli punkoví až na kost, sympatičtí a dostatečně živelní. Ostatně jako vždy. Nejvíc se mi líbily dvě písničky, které předcházely coveru od Ramones, kde zpíval i kytarista Lukáš (taky hraje v GORO). Fakt pecky! Raincoati nahráli cd ve studiu u Granka, takže si je zanedlouho budete moci poslechnout i doma.

Kolem půl dvanácté v noci jsme opouštěli Frýdlant a Vaječinu 2005. Než jsme vyjeli z města, tak si mně ještě odchytili příslušníci české policie a dali mi fouknout. 0,00% promile rarášci, haha :) Pak už jsme pokračovali bez zastávek. Ikdyž,... ale nudit vás už dál nechci, tak to ukončíme. Co vy na to?

/ jessie /

převzato ze serveru jessie.bloguje.cz

17. 09. 2004 Thema Eleven, John Ball, Garlands, Syde! (Sokolík, Frýdek-Místek)

Akce pořádaná Vitriol Crew přilákala zhruba 150 lidí. O svižný a syrový začátek se postaral frýdlantský noise/hc/punk Syde!. Po setu Garlands nastupuje do temnoty klubu protržené jen kmity stroboskopu hradecký temný a pomalý emocore Thema Eleven. Hodinu naprosto uzemňujících emocí Themy Eleven střídá svižnější emocore ze Slezka John Ball. Také jejich set provází vynikající atmosféra, kdy si nad hlavami zcela naplněného klubu zajezdili ve frýdeckých vodách zatím netradiční plavci. Vydařenou akci uzavřela velmi vydařená after party až pozdě ráno.

Report z akce Garlands, Jack Jumper, The Brood, Disney, BOGOTA, Ostrava 29. 4. 2004

Emotivní wieczurek v Bogotě, kde nám přijeli zahrát i The Brood z Německa, doplněné česko-finským (:-) projektem Disney.

Tož já se teda s lehkým zpožděním pokusím sdělit Vám všem případným Xichtoidním zvědavcům své imprese z tohoto čtvrtečního koncíku v Bogotě… Wieczurek, který měl začít v 8 hod. večer, začal tradičně asi s hodinovým zpožděním, poněvadž na povrch vytanul menší problém s chybějícím adaptérem pro mix-pult, který byl nakonec akčně nahrazen několika různě propůjčenými comby, zesáky a bednami, takže v Bogotě na pódiu(no – pódiu - on ten malý schůdek v Bogotě ani moc pódiem nazývat nelze, že ano:))to vypadalo spíš jako v ´ňákém music-shopu, ale problém s nazvučením zpěvů byl naštěstí jakž-takž alternativně vyřešen… Platících bylo asi 35 lidiček, navíc partyja z kapel + jejich nohsledi a pár zarytých bogotoidních neplatičů vytvořili docela slušnou posluchačskou základnu něco kolem 60-ti píplů, a tento s počet se během večera s menšími odlivy a přílivy neměnil… Jako první naběhla na „schůdek“ kapela z Frýdku-Místku a Frýdlantu n./O. jménem GARLANDS a dle své vlastní škatulky měla hráti post-punk/gothic-rock…Chlapci mi svou image spíš asociovali ´ňákou mladou, energickou emo-noise-HC kapelu, která by jistě aspoň dle vizáže uspěla na MTV - tmavé patky do očí, rachitické postavičky, černá trika s dlouhými rukávy s nápisem LVMEN (mimochodem výborná grupa;)) - no prostě bych je tipnul úplně někam jinam než do XIII.století…Muzikou mě ale velmi překvapili, zvláštní směsice indie-rocku občas i s lehkými výlety do ema spolu se zvukem a melodiemi klarinetu a flétny, které bych spíš zařadil do jakési alternativní punk-rockové scény, mě chvílemi velmi zaujala…Rozhodně by se tato kapela měla snažit více vystupovat live, myslím, že by si své publikum našla rychle, usuzujíce i dle positivních ovací mezi diváctvem...

Jako druhý v pořadí se představil ostravský JACK JUMPER, kteréhožto někteří znají i pod názvem ULTRA VIOLET…Lukasova a Klecova banda se snaží poměrně vychytaným způsobem dosáhnout zvuku psychedelic dirty indies kytarovek z konce 80-tých a začátku 90-tých let a v kombinaci se seattleovským zpěvem a feelingem á la PEARL JAM jim to docela dobře funguje…Možná by to byl trochu větší odvaz, kdyby se zpěvák Lukas začal více hýbat a možná i skákat a nejen postával zády k posluchačstvu a potřepával nožkou, ale to už ´sem mu párkrát říkal;)…Ale na druhou stranu, ona ta „mega-sexy-slečna-číšnice“, která nosí chlapcům z kapely chlast a zapaluje jim cíga, docela dobře nahrazuje roli front-mana:)…Jenom se obávám, aby se pak v jejím stínu celý zbytek grupy tak ´ňák neztratil, ehm…Yó, a jedna změna od jejich minulého vystoupení, které by si mohl nevšimnout jen hluchoslepý spoluobčan, je ta, že basu punkáče Jiříka Kubíka převzal nový basák a Jiřík pouze hostoval v posledním psycho-opusu...

Třetí bandičkou byli THE BROOD z Německa, přesně z Potsdami, kteří se označili dost nejasnou škatulkou post-hardcore…Ono v hardcoru samotném si hraje kdo chce, co chce, natož v post-HC, takže se to pokusím ´ňák přiblížit…Kdo zná americkou sebranku AT THE DRIVE-IN a dokáže ji zkombinovat s novějšími deskami od HELMET, tak takhle asi znějí THE BROOD…A pokud někdo tyto grupy nezná, tak, hm, to bude asi problém:)…Prostě na 2 kytary, 1 basu, 1 bicí a 2 vokály zahraný emo-rock se spoustou kytarových a basových efektů a občasných úletů do jiných stylů, převážně do toho helmetovsky laděného trash-rocku či jak to nazvat?!? Navíc výborná pódiovka jim bohudík pro ně a bohužel oproti ostatním kapelám obstarala dokonalý zvuk…Holt, qualitní aparát dělá svoje…No a pokud by někdo stále nechápal, wo co go a měl zájem se podívat na jejich stránky a něco si tam i od nich poslechnout, tak ať se yukne na http://www.broodmusic.de nebo se obrátí na mě, mám od nich starší 7“EP vinyl a nové CD…

Posledním ansámblem, který až po půlnoci naběhl na „schůdek“, byl švédsko-finsko-ostravsko- žilinský dis-mangel-tyjátr DISNEY, který se svým akčním 10-ti minutovým vystoupením plným něžného prasopalu připravil poslední zbytky žijících posluchačů o sluch, ideály a možná některé i o panenství;)…V některých divácích vyvolal pan DISNEY lehce agresivní projevy, které naštěstí vyústily „pouze“ v dost hustý macho-dancing, který je ostatně zachycen i na několika fotkách, kdy se kolektiv poněkud vyválel na zemi… Podtrženo, sečteno, prostě to byl fajn „rockový“ wieczurek a pokud nezemřeli, tak tam nebo někde jinde hrají dodnes…;) So, ENJOY PHOTOS, LISTEN TO MUSICK, LOVE EACH-OTHER and SUPPORT XICHTY.CZ or DIE!!! :)

 / fido /

převzato ze serveru xichty.cz

Report z festivalu Horní Lhota musicart 2003, 26. 07. 2003

Horní Lhota Musicart 2003 Vystupuji z tramvaje na Vřesinské, spolu s ostatními mě odchytává postavička ve festivalovém triku a směřuje do kyvadlového autobusu. Po dvaceti minutách autobus konečně odráží. Jen co se zavřou dveře, zmíněná postavička počíná od cestujících vybírat 15,- Kč za cestu, což mírně pozvedne mé levé obočí. Mé pravé obočí je pak pozvednuto směřováním všech aut na jakés polní parkoviště, kde jsou od řidičů vybírány další peníze. Podivné mi hned ze startu příjde též odbavování příchozích v podstatě jediným člověkem, což značně prodlužuje vlez na festival. Nu což. Přejděme reději k festivalu samotnému. Vybaven růžovou papírovou páskou konečně vcházím do areálu místního sokola, kde se festival již tradičně odehrává. První hudební uskupení, které mám možnost shlédnout je Karvinský Ok tet - takřka sborový zpěv (povětšině ve svahilském jazyce) za doprovodu bubnů a perkusí. Na hlavní scéně navazuje bigbeat z Opavy s názvem Balon. Následuje první divadelní vystoupení tuším že sekupení s názvem Najdi xicht, které zůstává (alespoň mnou) poměrně nedoceněno. Takovéto divadelní pokusy to dle mého názoru na podobných festivalech nemají lehké, zvlášťe když divadelníci vystupují bez mikrofonů. Další kapelou, která se hornolhotskému publiku představuje jsou krnovští Garlands - kapela lehce evokující Už jsme doma, místy dokonce the Cure (zajímavá kombinace, není liž pravda?). Musím říci, že jim to hrálo opravdu dobře. Rytmická kytara, hrající převážně ve vyšších polohách, doplňována klarinetem, rychlé rytmy, procítěný zpěv, zajímavé texty - no řekněte, co více si může hudbymilec přát.

Divadlo Crepácy z Havířova zapojilo publikum do svých podivných povídkových her, zaujalo též soutěží ve sběru dámského spodního prádla (zvítězil člověk s devíti kusy podprsenek). Uderpunková Stará dobrá ruční práce je tradicí Hornolhotského festivalu ještě z dob, kdy býval téměř výhradně rockovou záležitostí. Zahráli tradiční skladby s tradičním nasazením i s tradiční sirénou... Za zmínku stojí též hudebně-improvizační vystoupení členů dekadentního souboru Beruška. O kapele Fast food orchestra tvrdily oficiální stránky festivalu, že se jedná o etnickou tvorbu. Já bych řekl, že to bylo ska jako prase. Kapele to šlapalo výborně a diváctvo bylo více než spokojeno. Brněnští Čankišou dostali prostor na "Rasta esta stage" - tedy na vedlejší scéně a nutno říci, že jim to sedělo více nežli kupříkladu hlavní scéna černé louky na Colours of Ostrava. Ačkoli v souboru chyběl jeden ze saxofonistů, nejen díky výbornému nazvučení hrála kapela opravdu skvěle. I přes nesnesitelné horko se se podařilo hudebníkům značnou část návštěvníků donutit nejen ku poslechu, ale i k divokému tanci. Karel Babuljak a kapela snoo zahráli své lehké reggae natolik poklidně, že se se mi při poslechu ve strašlivém dusnu podařilo usnout pod jedním ze švestkových stromů. Probudil mě teprve brněnský Chorchestr svou zvláštní rychlou směsicí funky a dechových nástrojů. Tomáš Kočko a orchestr na vedlejším pódiu vykouzlili svou hudbou lehkou atmosféru dýchající starodávnými zvyky a folklórem. Skvělá podívaná byla nejen na kapelu samotnou, ale i na radostně tancující bosé postavičky před pódiem.

Swordfischtrombones. Nuže, co říci o této zvláštně pochmurné jazzové hudbě? Snad jen že na živo je ještě zvláštnější než z poslechu nahrávky. Skvělá byla kupříkladu koncertní podoba hned první hrané písňe z alba True is here s názvem Dreamboy nebo závěrečná Don't dare. Během vystoupení kapely dokonce jeden z posluchačů vyšplhal na konstrukci pódia aby ukořistil basistův playlist. Časový posun ve vystoupeních se projevil hned záhy, neboť na vedlejším pódiu kapela Sultan soliman právě dohrála svůj předposlední kus a po skončení jejich vystoupení nastala na obou pódiích zvuková pauza. Na hlavním pódiu pak vystoupilo zběsilé etno Na oko prolínané elektronickou hudbou a hutnými rytmy. Zvláště charizmatické se jevilo vystupování zpěváka (dá li se v tomto případě hovořit o zpěvu). Na vedlejším se chystala kapela Buty (označená za rockovou hvězdu festivalu...). Tu jsem již ale neshlédl. Celým programem festivalu úsměvně provázel Jiří Zahuta (majitel Hudebního Bazaru) a svými vtípky poměrn mezi jednotlivými vystoupeními. Až na zmatky v pořadí vystoupení kapel (resp. na to, že nikdo nebyl schopen změny v programu divákům sdělit) proběhl festival poklidně, dokonce nebylo potřeba žádných hlídačů "ípáků" (alespoň já jsem nezahlédl ani jediného).

Fotky a další reporty naleznete na ov-kluby.net

/ Skaven /

převzato ze serveru nokturno.net